O mně
Ahoj, jsem Martina, mám ráda staré věci, příběhy a jsem tak trochu snílek. Jsem máma jednoho odrostlejšího puberťáka, co žije fotbalem a domov sdílíme s belgickým grifonkem Fredem (nejlepším asistentem při hledání super míst k focení).
Myslím, že to celé začalo mnohem dřív, než jsem vůbec vzala do ruky foťák. Už jako malá jsem milovala staré půdy, krabice plné starých fotografií a věcí, které v sobě nesly nějaký příběh. Dokázala jsem hodiny poslouchat vyprávění u babiček nebo hledat „poklady“, které ostatním připadaly úplně obyčejný. A navíc jsem vyrůstala v prostředí, kde se fantazie brala vážně :-)
Když se mi pak narodil syn, měli jsme skřítky schovaný třeba v kazeťáku, stavěli jsme pro ně pidiautíčka z lega, a občas byli na ně naštvaný, protože nám schovávali věci. Dětský svět je super, stačí vám špetka fantazie a můžou se dít neskutečný věci... Někdy dokonce i takový, že by tomu jeden dospělej těžko uvěřil :-D
Jenže je velká škoda, jak strašně rychle se z bosých nohou v trávě, odřených kolen a her u vody stanou jen vzpomínky. A ty chce mít přeci schovaný každá máma i táta.
Já jsem rozhodně fotila o stošest! Sama na svůj mobil i minifoťák Canon (ten mám schovaný dodnes) a na focení jsme taky jezdili k profíkům.
Pokaždé když jsme se jeli s Máťou fotit, jsem měla spoustu nápadů... až mi jednou došlo, že si to vlastně chci zkusit sama. Tenkrát jsem si poprvé řekla, ža tohle by mě bavilo. Jenom to chci dělat jinak. Nechci děti jen fotit. Chci zachytit jejich svět. Ne strojené pózy a nucené úsměvy do objektivu. Ale opravdové chvíle. Dobrodružství. Fantazii. Atmosféru léta, kdy se staví vor u řeky, hledají poklady nebo jí meloun bosky na dece v trávě. Proto každé focení vytvářím trochu jako malý příběh. Vymýšlím scény, sháním rekvizity, hledám místa s duší a nechávám děti, aby v tom všem byly jednoduše samy sebou. A někde mezi tím vznikají fotografie, které nepůsobí jako „pózování“, ale spíš jako vzpomínka.
Dnes kromě dětského focení fotím i rodiny, portréty, brand nebo svatby. Ale právě dětský svět je místo, kde je moje srdce nejvíc doma. Protože věřím, že právě z těch obyčejně neobyčejných věcí vznikají ty nejkrásnější vzpomínky.
Myslím, že to celé začalo mnohem dřív, než jsem vůbec vzala do ruky foťák. Už jako malá jsem milovala staré půdy, krabice plné starých fotografií a věcí, které v sobě nesly nějaký příběh. Dokázala jsem hodiny poslouchat vyprávění u babiček nebo hledat „poklady“, které ostatním připadaly úplně obyčejný. A navíc jsem vyrůstala v prostředí, kde se fantazie brala vážně :-)
Když se mi pak narodil syn, měli jsme skřítky schovaný třeba v kazeťáku, stavěli jsme pro ně pidiautíčka z lega, a občas byli na ně naštvaný, protože nám schovávali věci. Dětský svět je super, stačí vám špetka fantazie a můžou se dít neskutečný věci... Někdy dokonce i takový, že by tomu jeden dospělej těžko uvěřil :-D
Jenže je velká škoda, jak strašně rychle se z bosých nohou v trávě, odřených kolen a her u vody stanou jen vzpomínky. A ty chce mít přeci schovaný každá máma i táta.
Já jsem rozhodně fotila o stošest! Sama na svůj mobil i minifoťák Canon (ten mám schovaný dodnes) a na focení jsme taky jezdili k profíkům.
Pokaždé když jsme se jeli s Máťou fotit, jsem měla spoustu nápadů... až mi jednou došlo, že si to vlastně chci zkusit sama. Tenkrát jsem si poprvé řekla, ža tohle by mě bavilo. Jenom to chci dělat jinak. Nechci děti jen fotit. Chci zachytit jejich svět. Ne strojené pózy a nucené úsměvy do objektivu. Ale opravdové chvíle. Dobrodružství. Fantazii. Atmosféru léta, kdy se staví vor u řeky, hledají poklady nebo jí meloun bosky na dece v trávě. Proto každé focení vytvářím trochu jako malý příběh. Vymýšlím scény, sháním rekvizity, hledám místa s duší a nechávám děti, aby v tom všem byly jednoduše samy sebou. A někde mezi tím vznikají fotografie, které nepůsobí jako „pózování“, ale spíš jako vzpomínka.
Dnes kromě dětského focení fotím i rodiny, portréty, brand nebo svatby. Ale právě dětský svět je místo, kde je moje srdce nejvíc doma. Protože věřím, že právě z těch obyčejně neobyčejných věcí vznikají ty nejkrásnější vzpomínky.
Žiji v Brandýse nad Labem a kromě focení pracuji s dětmi i ve školce. Mám ráda chvíle, kdy se nemusí nikam spěchat. Baví mě historické filmy, stará kina a výlety po hradech, zámcích nebo do přírody.
Když se mě někdo zeptá na sport, většinou odpovídám: „Já nejsem sportovec, já jsem kreativec.“ 😄 Bez sladkého bych taky dlouho nepřežila a ráda si zajdu na něco dobrého nebo na bezkofeinové kafíčko (to jsou právě třeba ty chvíle, kdy se nemusí pospíchat).
A jestli se vám líbí, jak se na svět dívám, budu se těšit na naše společné zážitky :-)
Když se mě někdo zeptá na sport, většinou odpovídám: „Já nejsem sportovec, já jsem kreativec.“ 😄 Bez sladkého bych taky dlouho nepřežila a ráda si zajdu na něco dobrého nebo na bezkofeinové kafíčko (to jsou právě třeba ty chvíle, kdy se nemusí pospíchat).
A jestli se vám líbí, jak se na svět dívám, budu se těšit na naše společné zážitky :-)
©
2026, Všechna práva vyhrazena
Tvorba webu Asimary s.r.o.