Dětské focení

Kde žije křeček? Na poli.

Jestlipak víte, co takovej křeček jí? Zrní říkáte? Taky. To takhle ke konci léta, když začnou sklízet to obilí, to tam je spousta napadaných zrníček kolem. Přijede tam kombajn, posbírá co může a nakonec vyplivne takový ty krásný kulatý nebo hranatý balíky slámy. Ty vypadají moc hezky. Už jste někdy zkoušeli takový balík odkutálet? Nejde to. Je pěkně těžkej. Ale když na něj vylezeš, je z něho moc hezký výhled do dálky. A! dalekohledem jsem zahlídla něco malýho chlupatýho a tříbarevnýho běžet támhle vpředu. Křeček! Křečkuje asi. Sbírá to zrní a křečkuje si ho na zimu. A co teprv na poli s kukuřicí. Tam bydlí celá křečkova rodinka.

Vydej se se mnou najít křečka. Vsadim se, že jste to ještě nikdy nezkoušeli 🙂

Tahle výprava je jen pro opravdický odvážlivce... a nebo... pro budoucí archeology!

Kdysi dávno tady naše lesy byly plný dinosaurů. A my se vydáme po jejich stopách! Takže, chce to nenápadný oblečení, brašnu přes rameno na zápisník, lupu, dalekohled, štěteček na vykopávky a...oči na stopkách. Kdo první uvidí dinosaura, pískne. Můj starý kolega profesor historických věd mi nedávno poslal zprávu s výzkumem výskytu vyhynulých tvorů v blízkosti vedlejší vesnice a...vypadá to, že možná tak úplně vyhynulí nebudou.

Jestli ti strach nic neřiká, můžeme si plácnout. Nastartuj svýho džípa. Pošlu ti souřadnice, kde se potkáme. Jestli nenajdu aspoň fosilii, tak mě domů nikdo nedostane!

Hej, kapitáne! Kam táhneš tu kocábku? No tady k řece přece. Zrovna hledám posádku. Jedeš taky? Jen co to spustim na vodu a vztyčim plachtu, odplouvám na dlouhou cestu. Za tisíce minut dopluju až na oceán a potom až tam kde vychází měsíc a svítí sluníčko. Mám s sebou plyšáka medvěda, to je první důstojník. Můžeš bejt druhej. A celou cestu budeme jíst jenom sušenky. A ryby...jestli nějaký ulovíme.

Máš odvahu a dost fantazie na tohle námořnický dobrodružství?

Dneska by to šlo. Počasí hlásí stoupající teploty a na to není nic lepšího, než se vydat k vodě. U vody se dají zažít různá dobrodružství.

To se ani nenaděješ a najednou se ocitneš na pláži u móře. Rozložíš ručník nebo plážovou deku, namažeš se pořádně opalovacím krémem, nasadíš klobouček a hlavně sluneční brýle, natáhneš se tam jak dlouhá tak širokej a... neděláš nic. Jenom se opaluješ. Leháro, pohodička, lážo plážo.

Ale taky to nemusí bejt zrovna na koupání. Někdy to chce mít svatej klid od všech a všeho a to je nejvyšší čas vydat se na ryby. To s těma speciálníma prutama se ale myslim dost přeceňuje. Podívej, dříve lidi taky nic takovýho neměli a šlo to, že jo... Prut si vyrobim. V lese klacků fůra, mámě vezmu provázek, z rohlíku kuličku jako návnadu a jde se na to. Vůbec nevim, co s tou stokilovou rybou budu dělat, až jí chytim. A jsem zvědavej, co na to máma. To budeme jíst asi měsíc 😀

A u řeky v lese jsme na procházce zakopli o kus stromu. Našli jsme tam pěknej kus kůry. Ještě, že s sebou táta nosí ten kapesní nůž. Uděláme si parádní loďku. Klacík místo stěžně a z listu plachtu. Dneska se budou pouštět lodičky po řece. A nebo u nás v potoce. Schválně, která dopluje dál.

Jsi malý badatel, příroda je tvůj největší kámoš a blízký les tvým rajónem. Když se máma nebo táta jako obvykle zeptají: kam půjdeme dneska?, sebejistě odpovíš: "hledat brouky:-)" Jasně, že jo. Do jedný kapsy lupu, do druhý skleničku na úlovky. A když brouci spí, tak možná narazíme na žížalu nebo pana šneka, co se zrovna dneska stěhuje. Od věci by nebylo ani pozdravit třeba krtka nebo nějaký jiný zvířátko. Prostě to se uvidí, kdo se nám dneska připlete do cesty... Hlavně, že to bude dobrodrůžo 😉